Společenská smlouva se zvířaty, imbecily a s Jahvem

1. 10. 2010 18:45:38
Jaroslav Lančík nastolil otázku "Proč jsou zvířata chována na maso, zatímco lidé nikoliv?" Někteří filozofové se pokoušejí tuto otázku zodpovědět poukazem ke společenské smlouvě či dokonce k řádu přírody stanovenému samotným Stvořitelem. Tyto pokusy však zdaleka nejsou bezproblémové a konzumaci masa žádným jednoznačným způsobem neomlouvají.
"Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi." První Mojžíšova, 9, 16

PROČ JSOU ZVÍŘATA CHOVÁNA NA MASO, ZATÍMCO LIDÉ NIKOLIV?

Jak Jaroslav Lančík naznačuje, vyšší inteligence lidí je v běžné diskusi poměrně častým vysvětlením, avšak nikoliv ospravedlněním, konzumace masa. Chtěla bych dodat, že se i mnozí filozofové domnívají, že řádnými členy morální říše mohou být jen inteligentní bytosti, které jsou schopny reciprocity. Podle této interpretace si náš ohled zasluhují jen ti, kdo jsou sami obdobného ohledu schopni. Tato přestava vychází z chápání morálky jako jevu založeného na společenské smlouvě. Jde o jakýsi obchod, v němž smluvní strany uzavřou na dobu neurčitou příměří, ze kterého všichni účastníci těží. Předmětem dohody může být právě závazek nepojídat se navzájem. Zvířata prý nejsou schopna takovou oboustranně výhodnou dohodu uzavřít, protože k tomu postrádají potřebnou inteligenci. Lidé zase podle zastánců společenské smlouvy nejsou schopni přistoupit na závazek, který se jim zároveň nějak nevyplatí.

PROČ BY ZVÍŘATA MĚLA BÝT CHOVÁNA NA MASO, ZATÍMCO LIDÉ NIKOLIV?

Dalo by se říci, že omluva lidského vykořisťování zvířat absencí smlouvy mezi lidmi a zvířaty podceňuje lidi i zvířata. Copak lidé nejsou schopni nezištně soucítit s živým tvorem bez kupčení? A copak pes neobětoval svůj přirozený sklon lovit naši drůbež, když vstoupil do lidské smečky? Pokud obětoval, zdá se, že si výměnou za svou oběť také něco zasluhuje.

Peter Singer, současný populární filozof, který se proslavil především obhajobou vegetariánství z etických důvodů, připouští, že společenská smlouva může skutečně být vysvětlením původu lidské morálky. Původ etiky však nevypovídá nic o tom, kam až etika může vést. Ať už jsou počátky etického myšlení sebevíc sobecké, když už jsme jednou eticky uvažovat začali, jsme najednou hnáni dál, neboť zjišťujeme, že bychom si počínali nekonzistentně, kdybychom se zastavili. Tak jako úspěšný a civilizovaný businessman začne často po určité době přispívat na dobročinné účely, člověk vázaný společenskou smlouvou může později začít pomáhat i těm mimo ni. Singer navíc varuje, že přijmeme-li za platný požadavek reciprocity, nemusíme pak brát ohled nejen na zvířata, ale ani na příští generace, obyvatele vzdálených chudých částí světa a těžce mentálně postižené, kteří nám rovněž naši případnou ohleduplnost nemohou oplatit. Etika se pak stává čímsi vypočítavým a podmíněným.

Pokud chceme tvrdit, že bychom měli brát ohled i na tvory mimo společenskou smlouvu (pokud v ní vůbec věříme), můžeme zkusit ukázat, že se nějakým relevantním způsobem členům naší již existující morální říše podobají. Zvířata se podobají všem lidem přinejmenším v tom, že pociťují bolest, radost a strach, že dávají poměrně jasně najevo svou nespokojenost, když s nimi špatně zacházíme a nerespektujeme jejich zájmy. Nedostetek inteligence pro prosazování vlastních zájmů u zvířat sice vysvětluje jejich situaci, ale neospravedlňuje ji.

V jistém smyslu by se přesto dalo říci, že nižší inteligence tvora znamená, že jeho zabitím či uvězněním jsme zodpovědni za frustraci méně komplexních a hodnotných zájmů než v případě ušlechtilejší lidské bytosti. Sám Singer si například uvědomuje, že život osoby má větší hodnotu než život tvora, který nemá žádné do budoucnosti namířené touhy (mezi osoby řadí většinu dospělých savců, nikoliv však mláďata a lidské novorozence nebo ryby). To, že mají méně složité a krátkodobé zájmy menší hodnotu než zájmy komplexní a složité, však neznamená, že nemají hodnotu žádnou. Bezprosřední zájem ryby plavat v rybníce je sice možná méně komplexní než lidský zájem vychovat dítě, ale rozhodně není zcela bezvýznamný.

Hranice mezi člověkem a zvířetem vůbec není tak ostrá. Již J. Bentham (utilitaristický filozof z 18. a 19. století), který je s oblibou citován vegetariány, upozorňoval na to, že je dospělý kůň mnohem inteligentnější než nemluvně. Sám však zdůrazňoval, že inteligence je na rozdíl od schopnosti trpět pro diskusi o právech zcela nerelevantní. Benthamovi kritici správně upozorňují na skutečnost, že má nemluvně mnohem větší potenciál inteligence než (zatím inteligentnější) pes nebo kůň. Navíc je přirozené a žádoucí, aby lidské matky chránily své děti víc než psy či jiná zvířata, i když v jejich objektivní inteligenci nemusí být významný rozdíl. Možná máme určité speciální povinnosti nejen ke svým dětem, ale i k vlastnímu živočišnému druhu.

PROČ NEJÍME IMBECILY?

Nejzřetelnější podobnost se zvířaty vyvstává ve srovnání s těžce mentálně postiženými lidmi. Singerovým kritikům ani jiným zastáncům konzumace masa se nedaří ukázat, v čem se imbecilové liší od zvířat, aby si zasloužili lepší zacházení než zvířata. Michael Fox tvrdí, že bychom měli mentálně postižené lidi hodnotit podle vlastností typických pro druh homo sapiens, i když je postrádají. Singer upozorňuje na to, že bychom měli jedince posuzovat dle jeho vlastních charakteristik a nikoliv dle vlastností obvyklých pro jeho druh (podobně neuznáváme, že kdyby se ukázalo, že mají příslušníci určité rasy v průměru vyšší IQ, měli bychom každého příslušníka této rasy přednostně přijmout na vysokou školu, ať už jsou jeho osobní výsledky jakékoliv. Je obtížné vysvětlit, proč bychom v případě druhové příslušnosti měli podobně neopodstatněné výsady připouštět.) Fox v diskusi se Singerem nakonec neochotně přiznává, že se mu nedaří status mentálně postižených dětí obhájit. Jiní autoři hovoří o citech rozunmných lidí vůči mentálně postiženým lidem, které opravňují výsadní postavení imbecilů oproti zvířatům, to však obvykle hovoří za sebe a nikoliv za lidstvo všeobecně. Mnozí lidé totiž naopak pohlížejí s větším citovým pohnutím na roztomilého králíčka než na slintající retardovanou lidskou bytost. Pokud ani vlastní rodiče k mentálně postiženému dítěti nic necítí (což se bohužel občas stane), je velice obtížné jeho nárok na štěstí a na život obhájit, aniž bychom zároveň hájili podobný nárok u mentálně vybavenějšího zvířete.

Tom Regan (další slavný vegetariánský filozof), je přesvědčen, že není z filozofického hlediska možné hájit myšlenku, že by byl masný chov imbecilů za všech okolností špatný, pokud iracionálním lidem nepřiznáme práva. Pokud jim je však přiznáme, musíme je podle něj přiznat všem cítícím tvorům, neboť jediným rozumným a nevyvratitelným důvodem pro takové uznání je schopnost radosti a utrpení, kterou mají i zvířata. Pokud přiznáme práva všem lidem a žádným zvířatům, jsme speceisté.

Myslím si, že rozdíly v inteligenci a speceismus vysvětlují, proč jsou zvířata chována na maso, zatímco lidé nikoliv. Toto vysvětlení však není ospravedlněním. Speceismus se skutečně v principu neliší od rasismu.

PROČ NEJÍME ZLÉ LIDI?

Úvahy o důležitosti inteligence v otázkách života a smrti nám mohou připadat scestné. Třeba Adolf Hitler byl v mnoha ohledech poměrně chytrý člověk. Přesto mi připadá, že by jeho včasné zařazení do masného chovu (jakkoliv je tato představa nechutná a neestetická) bylo mnohem méně problematické z etického hlediska než podobné nakládání s dobytkem či s mentálně postiženými dětmi. Nezáleží totiž jen na tom, jak komplexní zájmy určitý tvor má, ale také na tom, nakolik jsou jeho zájmy dobré a v souladu se zájmy ostatních. Zájem slepeckého psa může být jen primitivní, krátkodobý a jednoduchý ve srovnání s komplexními a do budoucnosti namířenými zájmy vychytralých politiků, ale vyznačuje se jednoznačně vykazatelným dobrem. Práva člověka nejsou odvozena jen z jeho schopnosti vstoupit racionálně do jakési imaginární společenské smlouvy, ale také z jeho ochoty tuto smlouvu s nepsanými morálními pravidly dodržovat. Někdo by se proto mohl dál ptát: „Proč tedy nejíme zlé lidi?“ Protože prostě nejsou k sežrání.

SPOLEČENSKÁ SMLOUVA S JAHVEM.

Není vůbec jasné, proč by soucit měl být omezen na racionální účastníky jakési společenské smlouvy. Tuto představu často hlásají křesťané. Není přitom ani na základě biblické tradice zřejmé, že by se smlouva vždy musela týkat rovnocenných partnerů. Jahveh již v První knize Mojžíšově ustavil svou smlouvu s Noem a s jeho potomstvem: „Položil jsem na oblak duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoliv zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.“ (První Mojžíšova, 9, 13-15) Je přitom jasné, že Bůh v židovsko-křesťanském chápání touto smlouvou osobně nemohl nic získat, neboť je prý dokonalý a tudíž mu nic nechybělo.

Můžeme mít pochybnosti o dokonalosti Jahveho i o užití této citace ve prospěch lepšího zacházení se zvířaty a vegetariánství, protože Boha dle předchozí pasáže k rozhodnutí již nikdy nezatopit svět údajně přiměla právě „libá vůně“ masa všech čistých zvířat a ptáků, které mu Noe obětoval obětí zápalnou. Navíc Jahveh dodává: „Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm“ (tedy i kočky a psi, o kterých se teď tolik diskutuje v souvislosti s asijskou kuchyní). (První Mojžíšova, 9, 2-3)

Nicméně Bibli lze číst mnoha způsoby. Možná je psána záměrně nejednoznačně, aby mohla promlouvat k různým lidem v různých dobách. Na první pohled nám může připadat popis Božího chování nekonzistentní a absurdní. Před potopou totiž řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu s povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ (První Mojžíšova, 6, 7) Noe však nalezl u Hospodina milost a byl s rodinou a s některými zvířaty zachráněn. Pouhá „libá vůně“ masa po potopě, zdá se, později vzbudila u Jahveho lítost nad potopou: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jak jsem učinil.“ (První Mojžíšova, 8, 21) (Zdá se, že Bůh dodržel svůj slib a vody již nezpůsobují potopy ke zkáze všeho tvorstva. Způsobují však nepříjemné povodně, jejichž důsledky někteří z nás právě teď bolestně pociťují.)

Je jasné, že takové rozmarné božstvo s nestálou vůlí nemůže být pravou podobou dokonalého Boha, ale je spíš konceptem, který si člověk vytvořil. Měnlivost v konceptu Boha poukazuje na měnlivost naši spíš než na měnlivost samotného Stvořitele. Když se během několika stran v Bibli může vyvíjet Jahveh, proč bychom se nemohli vyvíjet i my v průběhu tisíciletí? Můžeme odmítnout údajnou Hospodinovu nabídku pokrmu z živých tvorů jako součást velice nízkého pojetí Boha, které je již překonáno. New age autoři pohlížejí s odporem na krvavé zvířecí oběti a vyzývají nás, abychom Bohu obětovali raději „zvířata“ v nás, tj. abychom víc ovládali své pudy. Příklad si můžeme vzít z biblického Boha v tom ohledu, že smluvně slíbil víc laskavosti a velkorysosti nižším tvorům (nám), aniž jsme měli jakoukoliv vyjednávací moc. Mojžíšovy časté poznámky o "libé vůni masa", která obměkčila rozhněvaného Stvořitele, můžeme chápat jen jako další svědectví o naprosté iracionalitě lidských účastníků této smlouvy (je to stejné, jako když se snad labuť domnívá, že nás přiměla ke krmení rohlíkem svým výhružným syčením a vůbec si neuvědomuje naši laskavost).

Podobné je to i s možnou židovskou interpretací další starozákonní smlouvy, dle níž Jahveh slíbil svému vyvolenému národu, že bude jeho Bohem za obřízku: "Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu... Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi." (První Mojžíšova 17, 7-11) Představa, že by všemohoucí Bůh uzavíral nějakou oboustranně výhodnou smlouvu, že by se rozhodl protěžovat jeden národ za kus obětovaného lidského masa je prostě směšná. Jde nanejvýš o symboliku oddanosti, ne o rovnocennou smlouvu.

Není bez zajímavosti ani to, že byla zvířata dle Bible vydána za pokrm člověku až po vyhnání z ráje, tj. v našem stavu zkorumpovanosti. V Edenu Jahveh říká: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." (První Mojžíšova, 1, 29-30) Ať už věříme v Boha a Starý zákon či nikoliv, není těžké přijmout představu, dle níž je toto pravidlo spíš popisem ráje než krvavé oběti a "bázeň" a "děs" zemské zvěře, jak je popisuje Jahveh po pádu člověka jen o pár stránek dál. Chceme-li se přiblížit životu v ráji, měli bychom se řídit jeho zákony a nezavádět masné chovy imbecilů a upustit i od masných chovů hospodářských zvířat. Možná je nepřesné nazývat soucit bez nároku na vlastní výhody "smlouvou", možná jde spíše o jednostranný závazek. To však nesnižuje jeho morální váhu.

Autor: Kateřina Šestáková Novotná | pátek 1.10.2010 18:45 | karma článku: 20.91 | přečteno: 1933x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Marek Hurt

Kdy se EU zeptá skutečných odborníků?

Rozhodování jen na základě idejí do ekonomiky nepatří. Má devastující účinky. Ověřily si to všechny „východní“ evropské země. Teď se tak rozhoduje EU. A také míří do pekel.

18.1.2019 v 14:44 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 542 | Diskuse

Anna Valentová

Studie: Plast je ekologičtější, než papír

Proč je při snaze o zlepšení životního prostředí i o záchranu světa nezbytné uvažovat komplexně, jasně ukazuje studie americké poradenské společnosti Boustead Consulting & Associates.

17.1.2019 v 12:04 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 1059 | Diskuse

Jaroslav Jirát

Na oteplování sobecky

Globální oteplování postupuje a bude postupovat dál. Bez ohledu na naivní úsilí Evropy. Produkci CO2 ovládá (spolu s USA) Čína, Indie a další přelidněné asijské státy

17.1.2019 v 9:07 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 297 | Diskuse

Aleš Erber

Lék na záchranu českých lesů a jejich vlastníků existuje!

Letošní rok bude pro lesnicko-dřevařský sektor devastující a pro některé vlastníky lesů existenční! Na hrubý pytel patří hrubá záplata! Řešení krize tkví ve vyhlášení nouzového stavu a ve výkupu dříví garantovaným státem!

15.1.2019 v 12:29 | Karma článku: 18.43 | Přečteno: 834 | Diskuse

Mirek Matyáš

Němečtí elektromobilisté jsou truhlíci …

... alespoň takový pocit jsem získal po přečtení článku od blogokolegy Zímy. Je možné, že v Německu jezdí s elektromobily samá paka?

14.1.2019 v 14:01 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 1581 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1764
Povoláním jsem filozof a ekonom.

Najdete na iDNES.cz